Finanční stabilita pod lupou
24. května 2016 (aktualizováno 15. srpna 2016)
Od dob finanční krize je finanční stabilita stále častěji skloňovaným pojmem. Ačkoli se odborníci neshodnou na přesné definici, o důležitosti finanční stability většina z nich nepochybuje. Z pohledu ECB představuje finanční stabilita záruku, že finanční systém odolá otřesům, aniž by přitom utrpěl vážnější trhliny.
Jinými slovy: lidé neztratí přístup ke svým bankovním účtům, podniky mohou provádět i přijímat platby, investoři dále obchodovat a banky se mohou refinancovat prostřednictvím půjček od jiných bank, případně od banky centrální.
Co to znamená v praxi?
Základem stability je vyváženost. Finanční systém představuje složitou síť spolupracujících a vzájemně provázaných aktérů. Banky a pojišťovny vystupují v roli zprostředkovatelů: přesměrovávají prostředky subjektů, které jsou ochotny poskytnout úvěr či investici, k těm, kteří si chtějí půjčit. Poskytovatelé a příjemci úvěrů se rovněž setkávají na finančních trzích, jako jsou trhy peněžní a dluhopisové. Platební systémy a systémy vypořádání obchodů s cennými papíry, které fungují jako „potrubí“ finančních trhů, zajišťují bezpečný tok peněz a finančních aktiv.
Rizika mohou vzniknout na různých úrovních a v různých podobách. Při zpomalení růstu celého hospodářství budou majitelé domů a bytů čelit vysokému zadlužení, zatímco hodnota jejich majetku bude klesat, a bank, jež financovaly jejich hypotéky, se budou muset vypořádávat s neschopností svých klientů splácet své závazky. Ekonomiku může poškodit i zpomalení růstu rozvíjejících se trhů, například tím, že klesne poptávka po zboží a v důsledku toho i počet pracovních míst v dotčených odvětvích. Důsledkem může být rovněž prudký nárůst odprodejů na dluhových, akciových a devizových trzích, který ztěžuje podnikům financování a brání ekonomickému růstu.
Rizika a zranitelná místa jednoho subjektu mohou tak ovlivnit mnoho dalších subjektů, vyvést systém z rovnováhy a ohrozit celkovou finanční stabilitu.
Jaká je v tomto ohledu naše role?
Nepřetržitě sledujeme finanční systém, abychom včas odhalili případná rizika a zranitelná místa a abychom zhodnotili, jaké kroky je třeba podniknout. Makroobezřetnostní politiky mohou taková rizika zažehnat, ať už na úrovni země, sektoru nebo finanční instituce. Chtějí-li vnitrostátní orgány odvrátit vznik bubliny na trzích s nemovitostmi k bydlení, mohou po bankách v eurozóně požadovat přísnější úvěrové standardy, které budou například předepisovat zájemcům o hypotéku nutnost složit větší podíl hotovosti. Taková opatření je třeba ECB oznámit. Ta může v nezbytném případě vznášet námitky. ECB může po bankách rovněž chtít, aby držely kapitál nad rámec minimálních požadavků (přesné hodnoty stanovují pravidla EU) a posílily tak svou obranu proti případným otřesům.
Zatímco tyto nástroje kladou důraz na finanční systém jako celek, nová funkce bankovního dohledu ECB sleduje jednotlivé banky s cílem zachovat bezpečnost v bankovním sektoru, a v konečném důsledku tak posílit finanční stabilitu v Evropě.
Řekněte mi více: Rychlý průvodce makroobezřetnostními politikami